Materiálové rozdíly:
Armatury pro svařování za tepla používají trubky ze stejného materiálu, které je spojují dohromady pomocí ohřevu a natlakování. Elektrofúzní armatury naproti tomu mohou spojovat potrubí z různých materiálů. Horká fúze je proto z hlediska výběru materiálu relativně omezenější.
Rozdíly ve způsobech připojení: Tvarovky pro tavné tavení využívají roztavený stav trubkových surovin, zahřívají spojovací body na určitou teplotu a poté je natlakují, čímž tvoří jeden celek prostřednictvím kapalné polymerace. Elektrosvařovací armatury však používají speciální elektrosvařovací hlavici ke spojení konců dvou trubek dohromady.
Charakteristické rozdíly:
Rozdíly v procesu: Horká fúze vyžaduje instalaci koncových uzávěrů a topných objímek, což vyžaduje určité technické dovednosti a zkušenosti. Elektrofúze je poměrně jednoduchá, vyžaduje pouze instalaci elektrofúzní hlavice a napájecího zdroje.
Rozdíly v aplikaci:
Horká fúze vyžaduje, aby trubky byly při spojování bez cizích předmětů a vlhkosti, přičemž elektrofúze těmto omezením nepodléhá. V praktických aplikacích je horké tavení vhodné pro trubky s relativně jednoduchými způsoby připojení, zatímco elektrofúze je vhodnější pro složitější a rozmanitější potrubí.
Rozdíly v kvalitě spojení: Trubky spojované tepelnou fúzí mají určitou pevnost a stabilitu, zatímco trubky spojované elektrofúzí mají relativně nízkou kvalitu a jsou náchylné k netěsnostem a průsakům.
